Historie TJ Sokol Sokolnice

Založení Sokola v Sokolnicích

Sokolská myšlenka pronikla do naší obce teprve po roce 1904. Místní mládež se bavívala podle starých zvyků při muzikách, o hodech, v masopustě a jindy za vedení stárků. Čisté výtěžky zábav většinou mizely, neboť se holdovalo alkoholu a pilo se před zábavami i po nich, aniž se sledoval nějaký ušlechtilý cíl. Jevila se tedy potřeba, učit mládež nejen pravým lidským hodnotám, pravé lásce bratrské, ale také vhodným cvičením utužovat tělo a vzdělávat ducha, aby ve zdravém těle byl zdravý duch. Proto v mnohých uzrála myšlenka založit v Sokolnicích tělocvičnou jednotu Sokol, která měla též probudit a posílit u nás myšlenku národního cítění a sebevědomí. A tak se v létě 1905 konalo v Sokolnicích veřejné cvičení šlapanického Sokola a 24. září 1905 založila šlapanická sokolská jednota odbor Sokola v Sokolnicích, jehož prvním starostou se stal uvědomělý pokrokový rolník František Dvořák. Do odboru se přihlásilo 20 členů činných a 24 přispívajících.

Začátky mladé sokolské jednoty byly velmi těžké. Bylo nutno zajistit tělocvičnu a nářadí. Odbor Sokola našel svoje útočiště v hostinci u pana Demka a v panském hostinci u tehdejšího nájemce Aloise Caipla. Z členských příspěvků (20 hal. měsíčně) bylo zakoupeno nejnutnější nářadí. Vlastenecké nadšení členstva a odpor proti útlaku Rakousko-uherské monarchie, pomáhaly překonávat všechny potíže a dne 23. března 1907, se souhlasem místodržitelství, vznikla samostatná jednota Sokola v Sokolnicích. Hned v následujícím roce 1908 bylo zakoupeno jeviště a vedle tělovýchovné činnosti, rozvíjí Sokol i bohatou činnost kulturní a společenskou. Do této doby cvičí pouze mužské složky. 15. ledna 1911 byl založen ženský odbor, jehož první náčelnicí byla zvolena učitelka Julie Langová, která učila členky odboru také různým ženským ručním pracem a ve funkci vzdělavatelky nacvičovala divadelní představení.

Období 1. svět. války (let 1914-1918) znamenalo těžkou perzekuci všeho českého a pokrokového lidu, zvláště sokolstva. Sokolské jednotě stále hrozilo nebezpečí úplného rozpuštění a zkonfiskování všeho jejího majetku. Její činnost byla zcela zastavena na období téměř dva a půl roku. Znovu byly aktivity Sokola obnoveny až začátkem roku 1918. První poválečná valná hromada se konala 19. ledna 1919. Z celkem 39 členů Sokola padlo v 1. světové válce 8 členů. Téměř každý pátý člen sokolnického Sokola se konce této hrozné války bohužel nedožil.

Koupě panského hostince v Sokolnicích a parcely na zřízení hřiště

Po nabytí samostatnosti, kdy byly konečně naplněny ideály vlastenců se snahou o vlastní identitu českého národa, vyvíjí Sokol velké úsilí získat vlastní budovu. Dle vzpomínek Evžena Friedla, bývalého ředitele sokolnického cukrovaru a starosty Sokola, se počátkem dvacátých let dvacátého století schází na tajných schůzích většinou v bytě starosty Bébara tzv. silná pětka. Zde zřejmě uzrála myšlenka koupě zdejšího panského hostince, jehož majitelem byl hrabě Mitrovský. Na tyto důvěrné schůze jsou zváni spolehliví členové jako např. Ant. Čermák, Ant. Páral, Fr. Mahovský, Kalenda, Janištín aj. Evžen Friedl také vzpomíná, že před uzavřením kupní smlouvy začaly i tahanice o cenu inventáře, kdy se jeho ohodnocení zdálo zástupcům Sokola jako přemrštěné. Konečně se vše vyřešilo a nemovitost byla připsána v pozemkové knize naší jednotě, která kupuje v březnu roku 1922 od hraběte Mitrovského hostinec č.p. 52 za částku 100.000 Kčs včetně inventáře. Předmětem kupní smlouvy je také zahrada, role a louka. Nemovitosti jsou vyčísleny na 85.000 Kčs a zařízení hostince částkou 15.000 Kčs. Hostinec měl v té době pronajatý pan Bartoloměj Sekanina. Dle této kupní smlouvy také pan Vladimír Mitrovský odstupuje Tělocvičné jednotě Sokol Sokolnice živnostenské oprávnění, které dosud na prodaném domě provozoval. K převodu koncese však dochází až později.

Jako zástupci Sokola byli na kupní smlouvě uvedeni tehdejší starosta jednoty, br. Augustin Bébar, nadučitel v Sokolnicích a br. František Mahovský, kolář v Sokolnicích, jako jednatel Tělocvičné jednoty Sokol v Sokolnicích. Celá kupní cena byla vydlužena u Učitelské záložny v Brně a hraběti Mitrovskému zaplacena. Zbývala jen otázka, kdo dluh zaplatí. Po mnoha úvahách se dospělo k závěru, že bude třeba odprodat část budov a část rozlehlého dvora a zahrady. Prodej byl uskutečněn dobrovolnou veřejnou dražbou, jejíž výnos byl použit plně k částečné úhradě dluhu u zmíněné záložny. Část budov koupili manželé František a Anna Lajcmanovi. Nicméně i po svépomocné akci, zbývalo stále ještě poměrně vysoké zatížení. Zbývající dluh byl pořád velmi vysoký.

Hostinec se upravuje pro cvičební účely a kulturní akce. Jednota kupuje promítací filmový aparát a zřizuje kino, nový prvek informační a kulturní a vzdělávací činnosti, jehož provozovatelem je až do fašistické okupace, v r. 1939.

V červnu roku 1922 kupuje také Tělocvičná jednota Sokol od hraběte Mitrovského parcelu, vhodnou ke zřízení sokolského hřiště. Jednalo se parcelu na místě současného hřiště o výměře 3855 čtverečních metrů. Do této rozlohy patřilo i místo, kde nyní stojí čerpací stanice systému sokolnických závlah. Později, v letech 1933-1935 zde byly vystavěny tenisové kurty a celé hřiště bylo z přední strany oploceno. Časem však musela část tohoto sportoviště ustoupit právě výstavbě již zmíněné čerpací stanice. Cena při koupi této parcely byla dohodnuta na základě kupní smlouvy na 2 Kčs za jeden metr čtvereční. Sokol tedy zaplatil za tuto parcelu celkem 7.710 Kčs.

Dluhy za hostinec a hřiště jednotu velmi zatížily. Jak uvádí pan Friedl ve svých vzpomínkách, v důsledku toho dochází mezi členstvem k prvním známkám neklidu. Členstvo se pochopitelně zajímá o to, jak se splácí dluhy a menší tak velké a tíživé finanční břemeno. Tento neklid vyvrcholil změnou v osobě starosty. Augustina Bébara vystřídal na krátkou dobu ve funkci právě Evžen Friedl. Po dvou letech byl br. A. Bébar znovu postaven do čela jednoty a řídil ji až do doby svého odchodu na trvalý odpočinek, kdy se také vzdal funkce v jednotě.

Výstavba sokolovny

V letech 1926-1927 padlo po odchodu br. Bébara ze Sokolnic celé břímě odpovědnosti za správu hospodaření jednoty na bedra tehdejšího místostarosty br. Bohuše Životského. Ten řídil jednotu za vydatné pomoci Ant. Neveselého, který nastoupil v Sokolnicích jako nový učitel, až do příští valné hromady. Ta se konala v roce 1928 a výsledkem voleb byl do funkce starosty zvolen znovu Evžen Friedl. Ve svých vzpomínkách br. Friedl také uvádí, že byl v té době v čilém styku s dlouholetým župním činovníkem br. Silvestrem Vodou, který jej i ostatní členy sokolnické jednoty často nabádal ke stavbě nové účelné a moderní sokolovny. Jeho aktivita šla až tak daleko, že přijel počátkem roku 1929 do Sokolnic na jednání valné schůze a předložil členstvu celý plán výstavby sokolovny. Jeho podnět k stavbě nalezl mezi členy velký ohlas. Bylo konáno několik přípravných členských a mimořádných valných schůzí, kde byly velice podrobně rozebírány všechny podrobnosti a případná úskalí stavby nové budovy. Byl zvolen desetičlenný stavební odbor, za předsednictví br. L. Musila, technickým poradcem byl br. Ing. Souček a účetním br. Ondra. Nejdůležitějším však bylo rozhodnutí financování tohoto náročného projektu. Byla to tehdy veliká odvaha ze strany tehdejšího výboru i členstva jednoty, protože v té době byla jednota zatížena značným dluhem za hostinec a hřiště. Přesto se pustili do tohoto díla a za velkých obětí a velkého nadšení byla tato budova v rekordní době postavena. Tehdejší členové se zavázali k bezúročným půjčkám a ti kteří nemohli půjčit hotové peníze, zavázali se k placení korunových částek týdně, aby mohly být uhrazeny úroky ve spořitelně.

Dne 9. března 1930 byl položen základní kámen nové sokolovně za velké účasti sokolnických občanů a mateřské jednoty šlapanické. Stavbu řídil v režii jednoty stavitel Robert Jiráček. Zdá se to až neuvěřitelné, že již v červnu tohoto roku byla budova v hrubé stavbě dokončena a v neomítnutém sále se konaly první sokolské hody. Do léta 1931 pak byly dokončeny všechny vnitřní a venkovní práce a v červnu tohoto roku, při příležitosti okrskového cvičení byla sokolovna slavnostně otevřena. Přetěžké břemeno však leželo na hospodářství jednoty. Po převedení všech dluhů do Cyrilometodějské záložny v Brně činil celkový dluh kolem 350.000 Kčs s 6% úrokem. V nové budově se rozvíjí bohatý tělovýchovný, kulturní a společenský život. Je to období hodnotných divadelních představení, výpravných operet a tělovýchovných a sportovních akcí. Můžeme bez nadsázky říci, že nastává velký rozvoj sportovního, kulturního a společenského života v obci. V této době také vzniká oddíl házené, který dodnes úspěšně reprezentuje zdejšího Sokola. Naneštěstí však tyto plodná léta sokolnické tělocvičné jednoty trvají příliš krátce. V té době se již nad Evropou kupí těžké mraky fašismu a svět čekají hrůzná léta další světové války.

Období II. světové války

Šest let válečných útrap a okupace naší vlasti fašistickým Německem zpřetrhalo slibně se rozvíjející život v naší obci a činnost naší jednoty byla vážně ochromena. Válka krutě zamíchala osudy mnoha mladých lidí. Na jaře roku 1940 byla zastavena veškerá činnost Sokola, jmění sokolské jednoty bylo sepsáno a zabaveno a nařízením Gestapa z 28. července 1941 byl Sokol pro protistátní činnost rozpuštěn. Zatýkání, koncentrační tábory a popravy byly na denním pořádku. V těchto žalostných dobách platila sokolská rodina sokolnická opět vysokou daň, na životech svých členů. V koncentračních táborech zahynulo osm členů Sokola a dva padli během frontovních událostí. Řada příslušníků jednoty byla zapojena do protifašistického odboje, byli členy zahraničních vojenských jednotek a hrdinně bojovali proti společnému nepříteli. Ostatní byli internováni v koncentračních táborech. Mimo obětí na životech utrpěla naše tělocvičná jednota také velké materiální škody. Byla částečně zničena střecha sokolovny a hostince, poškozeny venkovní stěny, zničeno jeviště, poškozena okna, dveře a úplně zničeno zařízení kina.

Poválečný vývoj sokolské jednoty

Sebevětší materiální škody se však nemohou vyrovnat tomu nejhoršímu, ztrátám na lidských životech. Při pietní akci je 5. května téhož roku odhalena v budově sokolovny pamětní deska obětem II. světové války. Při výročí osvobození naší obce od fašistických okupantů a v dušičkových dnech si každým rokem připomínáme památku členů naší jednoty, kteří položili svoje životy za naši svobodu. První smuteční tryzna u této pamětní desky se konala ještě téhož roku 1. listopadu 1946.

Ve II. světové válce položili svoje životy: Richard Vrána byl umučen v Mauthausenu, Emil Šindelka popraven v Brně, Antonín Macenauer umučen v Osvětimi, František Brázda umučen ve Straubingu, Josef Šmíd umučen ve Straubingu, Jana, Marie a Matylda Zajíčkovy umučeny v Osvětimi, Antonín Koláček zahynul při náletu na Sokolnice a Jindřich Janištin zahynul také za náletu na Sokolnice. I když uplynula od konce této hrozné války již dlouhá řada let, zůstává jejich památka stále živá a připomíná nám, že nesmíme zapomenout na jejich oběti a nikdy bychom neměli připustit, aby se něco podobného mohlo v budoucnu opakovat. Tato válka krutě zasáhla naši tělocvičnou jednotu. Rozvoj slibně se rozvíjejícího předválečného sokolského hnutí byl násilně zpřetrhán a na základě poválečného vývoje naší vlasti, po roce 1948, byla činnost naší organizace na dlouhá léta silně poznamenána.

Sokol je právně obnoven v prosinci 1945 a Československá obec sokolská obnovuje svoji činnost od 1.1.1946. Probíhají intenzivní přípravy na XI. slet a počet členů Sokola vzrostl na 1 milion. Přichází však únor 1948 a s ním i podstatná změna v poválečném vývoji naší společnosti. Dochází k posílení vlivu levicových sil. Vláda podává po jejich tlakem demisi, Komunistická strana Československa se stává vládní stranou a přebírá veškerou moc ve státě. V květnu 1948 dochází k vytvoření jednotné státní tělovýchovné organizace, je zneužito názvu naší organizace a Sokol se stává jedinou tělovýchovnou organizací v zemi.

Odstraňují se škody, způsobené následky II. světové války. V letech 1945 – 1946 se opravuje střecha sokolovny a provádí se nejnutnější práce na obnově budovy. V roce 1952 odchází ze Sokolnic dlouholetý starosta Evžen Friedl. Jeho nástupcem se stává Drahomír Hanák, který je starostou jednoty dlouhých 36 let , až do výroční schůze v roce 1988. V těchto poválečných letech vyvíjejí činnost oddíly ZRTV, oddíl házené a stolního tenisu. Členové Sokola znovu začínají s činností ochotnického divadla. V ZRTV cvičí ženské i mužské složky a cvičenci ve skladbách rodičů s dětmi a žen se zúčastňují všech československých spartakiád, které měly nahradit v rámci sjednocení tělovýchovy sokolské slety. Stejně pracují se střídavými léty úspěchů a stagnace oddíly házené a stolního tenisu. I když se výbor jednoty soustavně snažil věnovat maximální pozornost hlavnímu poslání, tj. tělovýchově a kulturnímu vyžití svých členů, musí také stále častěji řešit ekonomické problémy, spojené hlavně s údržbou nemovitostí a zlepšováním podmínek pro činnost svých oddílů.

Tělocvičná jednota se snaží navzdory finanční tísni provádí v roce 1955 oplocení hřiště. V roce 1960 byly na hřišti postaveny šatny. Velmi podstatnou část těchto prací provedl velmi obětavý Ladislav Sekanina st. K nejvýznamnějším investičním akcím patřila rekonstrukce ústředního topení v sokolovně v roce 1975, obložení tělocvičny, nové omítnutí bočních stěn budovy v roce 1983, opravy a zateplení stropu nad jevištěm a kompletní rekonstrukce pohostinství. Tato akce proběhla již za nového starosty br. Jaroslava Zouhara, který se stal nástupcem Drahomíra Hanáka. Do vedení tělocvičné jednoty byl zvolen v roce 1988. Hostinec sloužil od roku 1922 až do doby otevření sokolovny k veškeré činnosti Sokola Kromě hostinské činnosti zde probíhaly kulturní, společenské i sportovní akce, jako např. cvičení a besídky. Postavením sokolovny plnila budova č. 52 již pouze funkci hostince. Ten byl veden zpočátku živnostníky, později se stalo jeho provozovatelem spotřební družstvo Jednota Brno. Vystřídala se zde řada vedoucích a jelikož se do údržby tohoto zařízení investovaly jen minimální prostředky, docházelo postupně k devastaci tohoto objektu.

V roce 1987 došlo v  vyhrocení situace a družstvo Jednota se rozhodlo, z důvodu nevyhovující kuchyně a sociálního zařízení, vypovědět nájemní smlouvu. Tělocvičná jednota byla postavena před nelehký úkol. Bylo nutné rozhodnout o dalším využití této budovy. Finanční krytí na opravu nebylo v té době téměř žádné. Přesto se během dvou měsíců našlo řešení. O prázdninách se parta nadšenců z řad členů Sokola dala bez nároku na odměnu do práce. Zajištění finančních prostředků na materiál nebylo vůbec jednoduché. Nakonec se podařila realizace výborného nápadu. Stavební učiliště v Brně poskytlo jednotě své učně, kteří při rekonstrukci budovy odvedli výbornou práci. Přistoupilo se k rozsáhlé přestavbě hostince. Byly zbourány prostory vedle domu pana Kratochvíla (dříve Lajcmanovo). Tato část budovy sloužila dříve jako sběrna mléka a ostatních povinných dávek. Občané Sokolnic zde odváděli např vejce, sádlo, krupon tj. kůži a kosti z prasečích hlav. Byla zde také holírna, výkupna mléka a později čistírna. Na tomto místě byl vybudován salonek restaurace, vyhovující velká kuchyně a sklady. Přistoupilo se také k opravě pivního sklepa. Zde se nachází i nynější letní zahrádka restaurace pana Karla Přerovského.

Po dvou letech nezměrné práce a starostí byla rekonstrukce hotova a 1.června 1989 byl zahájen provoz na vlastní licenci tělocvičné jednoty. Prvním vedoucím pohostinství byl právě bratr Jaroslav Zouhar, který se stal zaměstnancem Sokola a současně s tímto krokem odstoupil z funkce starosty jednoty. Na jeho místo nastupuje od tohoto data tehdejší místostarosta br. Pavel Král. Od roku 1989 dochází k dalším investičním akcím. Je třeba vybavit restauraci ústředním topením, a zahájit generální rekonstrukci osvětlení budovy sokolovny. V rámci jednoty, kromě stávajících oddílů, začíná svoji činnost také oddíl malé kopané tzv. futsalu. Jeho členové se začínají významnou měrou podílet na práci v jednotě, např. při rekonstrukci hřiště a v budoucnu i sokolovny. Další velké finanční částky byly vynaloženy na zhotovení fasády ze strany průčelí sokolovny (1991), výměnu parket v sále sokolovny (1991– 1992), současně na sokolském hřišti probíhá rekonstrukce a přístavba šaten. Všechny tyto práce si kromě vysokých finančních nákladů vyžádaly od členstva desítky tisíc brigádnických hodin. Je zajímavostí, že se na tyto práce podařilo zajistit část finančních prostředků od státu. Po přihlášení do soutěže o vydařený investiční projekt jsme dostali dotaci ve výši 260 000 Kč. O získání této částky se významně zasloužila jednatelka tělocvičné jednoty sestra Jitka Králová, která stála za podáním žádosti o tuto dotaci.

Znovu obnovení Sokola a současnost

Současně se vznikem samostatné České republiky dochází od 1.ledna 1993 ke znovuobnovení samostatného SOKOLA v Sokolnicích a tělocvičná jednota se stává opět součástí župy bratra Dr. Jindry Vaníčka. V Sokolnicích pokračují další intenzivní práce na opravě a údržbě budovy sokolovny. V roce 1993 dochází k výměně oken v sokolovně a na hřišti je zhotoven přístřešek pro muzikanty. O rok později v roce 1994 probíhá v obci plynofikace a do sokolovny  je zaveden plyn. Také v pohostinství je provedena plynofikace. Sokol končí svoji hostinskou činnost a dává restauraci od 1. července 1993 do ekonomického pronájmu panu Karlu Přerovskému. Ten je provozovatelem pohostinství až do dnešních dnů.

Od roku 1995 pokračuje tělocvičná jednota SOKOL v dalších investičních akcích, které mají za úkol zvelebovat sokolský majetek a zlepšovat podmínky pro činnost svých oddílů. V posledních deseti letech jsou to např. práce na rekonstrukci sociálního zařízení v pohostinství, sokolovně a na hřišti.  V roce 1997 je napojena sokolovna a pohostinství na obecní vodovod, a o rok později probíhá  významná rekonstrukce házenkářského hřiště. Nákladem téměř půl milionu korun je na hřišti položen umělý povrch. Zlepšují se tak výrazným způsobem zejména podmínky pro činnost oddílu házené a oddílu futsalu. Za zmínku stojí, že významnou část rozpočtu této finančně náročné akce zajistila sbírka mezi členy SOKOLA, příspěvky podnikatelů a ostatních občanů obce dosáhly výše 100 000 Kč. Další prostředky poskytl obecní úřad Sokolnice, ČOS, a část byla hrazena z vlastních příjmů. Na hřišti je postaveno nové sociální zařízení a sklad. Všechny tyto práce probíhaly též za vydatné pomoci členské základny.

V roce 2001 postihla naši jednotu krutá rána. Dne 9. září došlo v průběhu mistrovského utkání dorostu k silnému poryvu větru a do prostoru hřiště spadl  20 metrů vysoký topol. Tento velikán, který vyrostl na břehu rybníka a dlouhé roky, spolu s ostatními stromy lemoval a chránil naše hřiště nevydržel sílu nárazového větru a jeho padající kmen vykonal na hřišti své dílo zkázy. Padající strom zdemoloval pod ním stojící automobil rozhodčího, částečně zboural oplocení hřiště a dopadl mezi diváky. Pod jeho  korunou, ležící téměř přes celou šířku hřiště našli smrt dva dlouholetí členové naší jednoty, skalní příznivci házené, paní Jenka Mikulášková a pan Jindřich Klaška. Utkání bylo ihned ukončeno a příští zápas mezi družstvy mužů Sokolnic a Telnice se odehrál až v náhradním termínu. Na místě této tragédie byla o rok později odhalena na památku těchto dvou věrných fanoušků pamětní deska.

Na hřišti je brzy opraveno poškozené oplocení. I nadále probíhají náročné práce na rekonstrukci sokolovny. Je provedena  celková oprava střechy, generální oprava interiéru sokolovny, výměna oken v průčelí budovy, rekonstrukce WC v pohostinství a další úpravy interiéru sokolovny. V roce 2003 dochází k významné události v naší tělocvičné jednotě a oddílu házené. Družstvo můžů zvítězilo v druholigové soutěži a postoupilo do prestižní soutěže – I. ligy házené ČR.  Na hřišti je vybudován v roce 2004, členy oddílu futsalu rozsáhlý přístřešek  nad terasou. Tato akce proběhla z velké části na jejich osobní náklady, bez započítání odměny za práci. Vzniká tím kryté místo pro diváky, kteří i v nepřízni počasí mohou nerušeně sledovat průběh sportovního utkání. Svoje opodstatnění nachází tento výborný nápad i v průběhu dalších akcí jako např. sokolské hody, zábavy a ostatní kulturní a společenské akce. Z posledních investic jednoty jmenujme úpravy interiéru sokolovny, kde vzniká rozdělením klubovny házené, prostor pro archiv jednoty a také oprava  a nátěr fasády v průčelí  sokolovny včetně opatření nového nátěru dveří a rýn. Z dalších investičních akcí je třeba jmenovat opravu prostoru pod jevištěm sokolovny.V tzv. propadlišti je vybudována nová podlaha a  je zde instalován systém vzduchotechniky k průběžnému odvětrání těchto prostor. V dalších letech je vybudována v prvním patře sokolovny nová šatna se  sprchami  a   v přízemí mimo jiné i WC pro tělesně postižené. V březnu 2009 je na valné hromadě jednoty zvolen starostou dosavadní místostarosta bratr Jan Černý. Odstupující starosta bratr Pavel Král vykonával tuto funci téměř dvacet let. Dále je v těchto  letech zřízeno nové osvětlení v sále sokolovny, je pořízena nová opona na jeviště a v roce 2011 je provedena generální rekonstrukce kotelny. Tato akce je z převážné části realizována z finančních prostředků, které poskytl naší tělocvičné jednotě Obecní úřad Sokolnice. Výše této dotace činila 300 000 Kč.

V roce 2011 se konal v červenci na sokolském hřišti již jubilejní 20. ročník futsalového turnaje Saňař Cup. Důstojnou tečkou za touto vydařenou akcí byl koncert několikanásobné zlaté slavice Lucie Bílé, která zde vystoupila v pondělí 4. července.

Jednota investuje nemalé finanční prostředky na obnovu, údržbu a zvelebování svého majetku. Kromě těchto vysokých finančních nákladů se tato činnost neobejde také bez brigádnické pomoci členů jednoty. Musíme poděkovat všem členům za jejich obětavou práci. Nebudeme na tomto místě jmenovat jednotlivce, abychom na někoho nezapomněli, ale musíme přece jen vyzvednout práci  celého výboru jednoty, zejména pak sestry Jitky Králové, která díky svým organizačním schopnostem, dokázala mnohé tyto akce zajistit a dovést do zdárného konce.

Závěrem patří srdečné poděkování také všem sponzorům z řad nejen místních podnikatelů, ale i  ostatních firem a jednotlivců, bez jejichž pomoci bychom si dnes již nedokázali představit chod jednotlivých oddílů naší jednoty. Poděkování patří také radě obecního zastupitelstva v Sokolnicích a zástupcům Jihomoravského kraje, za pomoc a podporu v činnosti naší tělocvičné jednoty.